15. 3. 2011 Poslové jara Jaro se nezadržitelně blíží a plusové teploty trhají rekordy. V teplém vzduchu začínají nesměle poletovat první motýli, babočka bílé Cé či žluťásek řešetlákový. Skoro dva týdny na polích prospěvují skřivani, na rybníky dorazily čejky chocholaté. Jen byly mimo dostřel fotoaparátu a sbíraly potravu na bahnitém dně polovypuštěného rybníka. U potůčku jsem objevil velmi nízký petrklíč, napůl schovaný ve starém listí. Ale žlutá barva kvítků prosvitla k mým očím a říká: JARO JE TADY!!!  Krahujec obecný /Accipiter nisus/ Nedaleko krmelce se usadil na strom krahujec obecný. Sledoval poletující ptačí drobotinu, sýkory a čížky, živící se na rozsypaném zrní na zemi pod korýtkem. Vůbec si mne nevšiml, asi jsem byl dobře ukryt za silnějším kmenem. Zpozorněl až po cvaknutí foto- aparátu a dvě vteřiny nato odletěl. Zda byl úspěšný v lovu ptáků jsem se už nedověděl. Jiný krahujec přiletěl do blízkosti mojeho krmítka, asi 4 metry od okna. Seděl na větvi švestky a sledoval pod sebou stěnu živého plotu. Ten je rejdištěm vrabčáků, ale v tu chvíli se po nich slehla zem. Zajímavé bylo, jak detailně pro- hlížel každý centimetr plotu, s hlavou schovanou uvnitř mezi vět- vičkami. Odletěl asi po minutě bez kořisti.  13. 2. 2011 Letošní zimu jsem neměl vůbec štěstí na jeleny. Tím nemyslím laňě, protože těch jsem viděl dosti, v několika tlupách. Vše by nebylo tak složité,ale letošní střídání zimního počasí s vyloženě jarními obdobími, kdy zvěř vlivem počasí mění i své obvyklé návyky. Obvyklá stávaniště zvěře jsou prázdná a to včetně míst k přikrmo- vání. Po sněhu není ani památky a zvěř má potravy všude dostatek. Navíc to sluníčko je tak příjemné....  2. 2. 2011 Divočáci na ústupu Tlupa divočáků si polehávala v pelechu pod vysokým smrkem. Křupající mrznoucí sníh mně však prozradil a divočáci se dali na urychlený ústup. Proběhli malou pa- sekou po vyšlapané stezce. Poté přeskočit lesní cestu a bezpečí smrkové houštiny je na dosah. Ještě než stačili zatáhnout do smrčí, je na chvíli osvítilo silné vycházející sluníčko a namalovalo jim oranžovou zář do černých štětin na zádi.  26. 1. 2011 Srnčí sněhulák Nové přívaly sněhu v podobě chumelenice jsou dobře viditelné na této srně. Po pár minutách hustého sněžení vypadala doslova jako sněhulák a já jsem na tom byl velmi podobně.Nedokážu si představit, jak by vypadala po celonočním sněžení.  11. 1. 2011 Vítejte v roce 2011!!! Během Vánočních svátků jsem si postavil na okraji lesa pevný kryt. Kousek od něj jsem dal starý pařez a na něj jsem začal sypat slunečnici. Za pár dní jsem šel na kontrolu a vše bylo vyzobáno. Nasypal jsem no- vé krmení a za dvacet minut už lítaly na krmítko sýkory. Byly tu modřinky, koňadry a uhelníček. Druhově slabší, ale i tak jsem si přišel na své. To jejich švitoření a bleskové poletování kolem dělaly tento slunečný den ještě krásnějším. Musel jsem použít kombinaci Canon 40 D a objektiv Canon 300/4 L IS z důvodu ostření již od 1,5 metru.  21. 12. 2010 Tak...a máme tu opět Vánoce a kvapem se blíží konec roku 2010....tak krásné svátky a v Novém roce ahoj!!!  12. 12. 2010 Máme tu spousty sněhu a zvěř je taky tou nadílkou nemile zaskočena. S touto srnou, přiživující se na vý- honcích ostružiníku, jsem se potkal na jedné lesní cestě. Docela mi dalo zabrat, prodírat se tou vrstvou sněhu a úplně stejně na tom byla tato srna. Po chvilce za ní přiběhl další kus a dal se taky do uždibování os- tružiníku.  22. 11. 2010 Srnčí parůžek V této době probíhá shazování parůžků u srnců. Nejdříve shazují nejstarší srnci, zhruba již od počátku října. U nej- mladších se tato doba posouvá na měsíc prosinec. Najít srnčí parůžek je víceméně otázkou náhody,neboť jej díky menší velikosti snadno přehlédneme. O to větší radost potom máme při nálezu čerstvého, právě shozeného pa- růžku. Ten pocit se nedá popsat...prostě nádhera.  14. 11. 2010 Jelen Sika japonský/ Cervus nippon nippon/ Tento menší jelínek žije ve volnosti i v několika oblastech našeho státu. Významné oblasti chovu jsou na Plzeňsku, či Bouzovsku a také ve vojenském újezdu Hradiště (Karlovy Vary). Jelen je poměrně robustní a dosahuje velikosti téměř jako daněk, laně jsou drobnější. Říje jelenů sika se v našich podmínkách kryje s říjí daňčí. Velkou zajímavostí je hlasový projev říjného jelena, který netroubí ani nerochá, ale doslova píská. Jakoby jste dlouze zapískali na prsty. Trofeje siků nejsou nijak členité, obvykle dosahují osmeráka nebo desateráka. Sičí zvěř je u nás nepůvodní, ale velice zajímavou zvěří a její obliba mezi znalci přírody rychle roste.  2. 11. 2010 Orel mořský na Odersku!!! Pří vycházce po okolních lesích a přilehých polích jsem mohl pozorovat opravdovou vzácnost z ptačí říše. Na poli daleko předemnou jsem zpozoroval dvě tečky a říkal jsem si, že si tam pěkně polehává srnčí. Ale po chvíli se tečky zvedly k obloze a vysoko nade mnou proletěly okolo. Několikrát jsem tedy cvakl ty dvě tečky a po zvětšení na displeji jsem viděl více...veliký žlutý zobák, hnědé tělo,bílé ocasní peří a typická silueta. To vše mi dává jedno a to je OREL MOŘSKÝ. A hned pár těchto vzácných dravců na výletě. Tak aspoň přidám jednu dokumentační fotku.  25. 10. 2010 Daňčí říje Tak tu máme opět po roce daňčí říji, nádherné slunečné podzimní počasí a rochající daňky ve svazích listnatých lesů.Říjiště bývají po léta na stále stejných místech a v tomhle to mám aspoň proti předchzím létům hodně usnadněno. Stačí vyběhnout na známé kopce a jít za známým zvukem. Co tu ale loňi nebylo, je velmi silný, hrozně ledový vítr. Nevěstí nic dobrého a je v něm cítit sníh. Také jeho směr se často mění a spousta zvěře je jím nekompromisně zrazena. No snad nám tedy brzy nenasněží...  14. 9. 2010 Boj s veverkami Již po několikáté v tomto roce jsem se vydal za veverkami do zámeckého parku v Kroměříži. Veverek je tady spousta a co je nejdůležitější - lidí se téměř nebojí a pro oříšek si dojdou i na pár metrů. S čiperkama jsem si užil hodně zábavy a bavili se zřejmě i kolemjdoucí lidé. Hele,vždyť ona mu málem leze po zádech...nebo...a ta rezavá mu málem žere z ruky. Tak podobných výroků jsem za ten den slyšel opravdu spousty. Pravdou je to, že některé potvůrky byly až oprsklé a jedna mi dokonce vytrhla sáček s krmením i z ruky. Jen to počasí mi opět nepřálo. Ale co, venku je přece krásně za každého počasí...  Jelení říje Pod slovy jelení říje si představuji troubícího jelena, nahánění laňí jelenem a za třetí by to mohl být souboj dvou jelenů. Dva symboly mi bylo dopřáno vidět a taky nafotit. Souboj jelenů nikoli, ale souboj s počasím, slabým světlem, neustále se měnícím větrem a fototechnikou úplně postačuje...Jelení říje, dvě magická slova, nádherné období plné nezapomenutelných zážitků, loveckých chodníčků, prosycených jelením prkem, obrovské vzrušení z lovu, smysly vybičované do krajnosti...a v tom jelen zatroubí ve vaší blízkosti. Slyšíte a taky cítíte jeho majestátní řev, snad každou buňkou vašeho těla... a on stojí před vámi, hrdý král lesa a troubí....  6. 9. 2010 Sysel obecný /Spermophilus citellus/ Sysel je malý hlodavec z čeledi veverkovitých, o velikosti kolem 20 cm. Žije v koloniích, na plochách s pravidelnou úpravou sečením, jako jsou letiště či golfová hřiště. Těchto kolonií je v ČR pouze okolo 16. Problémem je to, že nedochází k rozmnožování mezi jednotlivými koloniemi,ale jednotlivé kolonie jsou od sebe naprosto izolovány. Tím dochází často ke snížení životaschopnosti a odolnosti populace vůči nemocem. Syslům v posledních desetiletích nepřál ani člověk, kdy byl od 50. let huben jako polní škůdce. Taktéž dlouhá období dešťů dokáží zlikvidovat celou syslí populaci a sysel je tak na listině Kriticky ohrožených druhů.  23. 8. 2010 Daňci v lýčí Tlupa daňčí zvěře si vklidu polehávala v lánu ovsa. Zpočátku jsem viděl jen konce paroží trčící z obilí a mračna mušek léta- jících okolo nich. Pomalu jsem se přibližoval vyjetou kolejí a dostal jsem se na vzdálenost kolem 15 m. Bylo kolem páté hodiny odpolední a slunce pražilo naplno. Schovaného pod slamáčkem mně hlídající daněk dlouho nemohl rozpoznat a jediné co se mu nepozdávalo byl zvuk cvakající závěrky. Na odchod se dali po dobrých deseti minutách. Ten obraz obrov- ského, zřejmě medajlového daňka byl opravdu nádherný...  12. 8. 2010 Svišť horský/Marmota marmota/ Jeden z typických savců Západních Tater, velmi zajímavý druh, největší z veverkovitých. Dorůstá velikosti okolo 40-80 cm a dosahuje hmotnosti 4-8 kg. Na první pohled překvapí svou velikostí a je zřejmé, že je na drsné horské podmínky opravdu dobře vybaven. V jeho blízkosti se mihla mezi kameny i miniaturní lasička, její fotku jsem přidal do galerie společně se svištěm.  24. 7. 2010 Čáp černý na hnízdě Mladí čápi neuvěřitelně rychle rostou a jsou téměř úplně zbaveni bílého prachového peří. Na rozdíl od dospělých budou mít ještě dlouhou dobu žluté zobáky a nohy. Po opuštění hnízda je to spolehlivé poznávací znamení a s od dospělých čápů je tímto múžeme spolehlivě rozlišit.  5. 7. 2010 Jelen v lýčí Jelenům krásně dorůstá paroží a po celou dobu růstu je mají pokryty kůží s jemnou srstí, tzv. lýčím. Ozdoba jelenů tak působí ještě mohutněji. Typické jsou v tomto období mračna drobných mušek kroužících nad jeleny a zvěř je hmyzem velmi sužována. Zvěř je většinou zalehlá ve stínu, při okrajích lesů s loukami s vysokou trávou. Takto tráví většinu dne při těchto tropických teplotách.  27. 6. 2010 "Když hlídá starší brácha" Tak jsem nazval fotografii mladého jelena lesního, který doprovázel letošního koloucha. Jelen se pásl a já ho fotil na vzdálenost pod deset metrů. Po chvíli se vítr otočil a jelen se kousek vzdálil. Jen obešel křoví a byl zpátky, aby odvedl koloucha zalehlého v trávě jen pár metrů od místa focení. Odešli společně rychlým krokem a já si říkal, že lepší závěr dne jsem si ani nemohl přát...  20. 6. 2010 Čápi černí /Ciconia nigra/ u nás letos opět zahnízdili a nyní mají ve svém mohutném hnízdě dvě mláďata. Samice ale hnízdo neopouští a vypadá to, že ještě jedno mládě přibude. Loni měli taky tři mláďata, z čehož jedno bylo opravdu výrazně menší. Fotografování bylo omezeno na delší vzdálenost z důvodu nechtěného vyrušení samice z hnízda.  9. 6. 2010 Příležitost fotografovat srnce v tak krásném prostředí, jako je rozkvetlé jetelové pole, jsem si opravdu nemohl nechat ujít. Obzvláště když je to takový krasavec s kapitálními parůžky. Podařilo se natočit i krátké video, takže jej snad brzy přidám.  31. 5. 2010 V menu byla vytvořena záložka VIDEO, kde budu přidávat zajímavá videa z fotolovů. Taktéž přidány nové fotografie ze společného fotolovu s výbornm fotografem přírody Honzou Ovesným. Potkali jsme několik tlup divočáků a na pár minut jsme se stali součástí jedné z nich. Prasata se pásla kolem nás ve vzdálenosti kolem pěti metrů. Jedno si dokonce došlo k našim odloženým batohům a chtělo nás zřejmě připravit o naše svačinky. To se naštěstí nes- talo a pohoda fotografování nebyla narušena. Snad až na ten zvý- šený adrenalín...  24. 5. 2010 Přidány nové fotografie mladého Brhlíka lesního /Sitta europaea/ do alba Pěvci a Lišky obecné / Vulpes vulpes/ do alba Šelmy.  3. 5. 2010 Srnec obecný/Capreolus capreolus/ Srnce se zajímavými parůžky se mi podařilo vyfotografovat při večerní čekané na daňky. Byl velmi obezřetný a několikrát odběhl do krytu mladého smrčí již jen při průjezdu auta na sil- nici vzdálené asi 600 m.  24. 4. 2010 Při procházce leso-stepní krajinou, kolem šesté hodiny ráno, došlo na focení laňí a taky divočáků. Dvě bachyně se selaty mi dnešní ráno udělaly velikou radost a nechaly se krásně odfotit. Jen si udržovaly odstup a tahle doslova naježená bachyně mně nechtěla pustit už ani o krok blíže. Musím říct, že se opět nepotvrdilo nic otom, že by bachyně vodící selata útočila bezdůvodně na lidi. A to jsem byl véééélice blízko...  17. 4. 2010 V poslední době zjišťuji, že v přírodě je stále co objevovat a že mně dokáže překvapit něčím novým či dokonce šokovat skutečnými perličkami. Při pozorování pasoucích se laní, se mezi běžně zbarvenými kusy objevila jedna čistě bílá. Pozorovací vzdálenost byla velmi vysoká a tak jsem zprvu usoudil, že by mohlo jít o bílou danělku. U daňků se rozlišuje 5 barevných forem a bílá je mezi nimi. Jenže se ukázalo, že je to opravdu bílá laň. Jen je škoda, že nemám fotky z kratší vzdálenosti, ale i to se snad brzy povede. Taková raritka určitě stojí za další pokus o lepší fotku. 
14. 4. 2010 V jeden aprílový den, kdy se střídalo slunečno s dešťovými přeháňkami a dokonce krupobitím, se mi podařilo potkat několik laňí a také jsem párkrát narazil i na bachyni s malými selátky. Zatímco bychyně vykoukla na chvíli z křoví, v povzdálí se ozývalo jenom kňourání selátek, což svědčí o tom, že byly opravdu ještě hodně malé. Podařilo se vyfotit již jen odbíhající starší divočáky.  1. 4. 2010 Jaro je tady, můžeme zahlédnout sluku lesní na jarním tahu jako se povedlo dneska mně. Také je tu zpět mnoho tažných ptáků, včetně čápa bílého. V jednu chvíli se mi zdálo, že apríl si se mnou opravdu pohrá- vá. V dáli jsem zpozoroval bažanta a po bližším zkoumání se z něho stal opravdu královský fotoúlovek. Bažanta královského bych ve volnosti opravdu nečekal a obvzvláště v našich země- pisných šířkách. To nám to jaro ale krásně začíná...  19. 3. 2010 Konečně jsou tu první teplejší dny a na některých zvířatech je znát, že dlouhou zimu přežily jen tak tak. Ale ještě není vyhráno. Potravy je stále nedostatek a tak se srnčí zvěř pase na místech porostlých ostružiním. Na tomto srnečkovi je vidět zhoršený zdravotní stav a o jeho životě zřejmě rozhodne ně- kolik nadcházejících dnů. I taková je tvář přírody.  7. 3. 2010 Přidány nové fotografie Jelence běloocasého/ Odocoileus virginianus /.  17. 2. 2010 Při fotografování srnčí a dančí zvěře se vždy na stejném místě pravidelně objevoval Datel černý/Dryocopus martius/. Byl jsem z něho nadšen a proto jsem věnoval jedno odpoledne těmto nádherným ptákům. Po zasednutí do krytu se po chvíli začalo v okolí ozývat velmi silné bušení. Teď už jen stačilo počkat, až si datel sedne na blízký strom. Vím, zní to jednoduše, ale snadné to opravdu nebylo. Spousta lidí tohoto plachého obyvatele lesů ani nezahlédla a já jsem upřímně nedoufal, že se podaří lesního doktora nafotit. Byl jsem fascinován onou zářivě rudou barvou na hlavičce, to když na chvíli vykoukl ze stínu na osvětlenou stranu stromu. A pak že zázraky se nedějí...  2. 2. 2010 Vyfotografovat srnčí zvěř v zimě, přímo u krmelce naplněné- ho senem, bylo jedním z mých velkých fotografických snů. Z fotky je zřejmé, že přikrmování je pro zvěř životně důle- žité, obvzvláště v tak tuhých mrazech a s extrémní vrstvou sněhu.  20. 1. 2010 Do alba Jelen lesní byly přidány nové fotografie z mé nové lokality s výskytem Jelena lesního. V oblastech, kde se s je- leny potkáváme spíše náhodně, má pro fotografa divoké přírody setkání s touto královskou zvěří mnohem vyšší cenu než z oblastí zvýšeného výskytu. Takové záběry potom skutečně potěší.  18. 1. 2010 Přijměte pozvání na společnou výstavu Oderského fotoklubu, jehož jsem členem. Výstava potrvá do 30. 1. 2010.  Vysoká sněhová pokrývka s ledovou krustou na povrchu způsobuje zvěři mnohá zranění svými ostrými hranami. Zvěř si s tímto omezeným pohybováním brzy poradí a vy- tváří si svoje ochozy. Takový ochoz potom vypadá jako dálnice pro zvěř a jsou pokryty stovkami stop. Na těchto ochozech můžete potkat v podstatě všechny druhy a s obli- bou je používají i lišky.  5. 1. 2010 Souvislá sněhová pokrývka zvěři příliš neprospívá a zvěř si jen s velkou námahou hledá potravu. V této době je velmi závislá na přikrmování a krmelce proto nesmí zůstat prázdné. Zvěř se zdržuje v okolí míst pravidelného přikr- mování.  24. 12. 2009  16. 12. 2009 Jedna starší fotka získala v těchto dnech velmi krásné 4.místo ve fotografické soutěži s časopisem Naše příroda. Je na ní zachycena jedna vteřina z celého dne, který jsem ztrávil v přítomnosti strakapoudí rodinky. Na fotografii je sameček při práci s úklidem a rozšiřováním hnízdní dutiny.  4. 12. 2009 Tak bílého vrabce jsem ještě neviděl, i když albinismus není v ptačí říši až tak vzácný. Musím říci ,že vyhlížel v hejnu běžně zbarvených vrabčáků docela exoticky.  22. 11. 2009 Nádherné slunečné počasí s rekordními teplotami přejí zvěři a tato vyhřívající se srnečka je toho důkazem. Pokojně polehávala v políčku kukuřice a ani nevnímala cvakání foto- aparátu.  25. 10. 2009 Krásné slunečné počasí a pobyt v lese při daňčí říji bylo pro mne neskutečným zážitkem. Viděl jsem daňky špičáky,veřeč- káře i několik kapitálních lopatáčů,samozřejmě daněly a také tvrdé pronásledování soka daňkem,který si bránil své říjiště. Po celodením pozorování té nádhery se povedly záběry v tom "správném"světle.  24. 10. 2009 Daňčí říje se nám krásně rozbíhá a bukovými svahy se nese rochání,které připomíná velmi hlasité chrochtání prasat. Několikrát jsem se dostal k tlupě daňků na vzdálenost pod 10 metrů,nicméně byli zalehlí v houštině a nehodlali se jen tak ukázat. Silně to připomínalo hru na shovávanou a tak mi nezbylo nic jiného,než jen poslouchat ten majestátní koncert. Při čekání jsem si užil velikou srandu s párem myšek,živících se na suchých travách a nebojácně pobíhajících po pařezech.  22. 10. 2009 Tak toto na mne vykouklo při procházce fotorevírem...čekal jsem v tom místě srnčí a teď najednou tohle. Stračena s utrženým řetězem zřejmě poplašila celé okolí a srnčí jsem ten den vůbec neviděl. Tak jsem té krasavici udělal pár fotek, s posedem v pozadí jí to opravdu sluší.  15. 10. 2009 Zdá se že předčasné sněžení s deštěm zaskočilo také srnčí zvěř. Spousta kusů ještě úplně nepřebarvilo do zimní srsti. Promoklá zvěř se začíná stahovat z okolí a vytváří postupně velké zimní tlupy čítající mnohdy i stovku kusů. V této době také probíhá daňčí říje a zajímavostí je také shazování parůžků u nejstarších srnců.  29. 9. 2009 Jelení říje již není díky teplejšímu počasí tolik intenzívní a jeleni se teď moc neozývají. Na říjištích už se nepohybuje tolik silných jelenů a říje už nemá tu sílu kdy troubilo najednou kolem třiceti jelenů ze všech stran. Ale i přesto se tu a tam ozve lesem táhlé zatroubení a říje ještě zdaleka nekončí. Nezbývá než doufat,že se brzy ochladí a jeleni začnou opět troubit... Přidány nové fotografie do alba Jelen lesní.  15. 9. 2009 JELENÍ ŘÍJE Po týdnu jsem byl opět zkontrolovat jeleny, neboť na Slovensku už říje probíhá skoro týden. U nás nic, až dnes. Šel jsem lesní cestou a po obou stranách se tyčily prudké, zalesněné svahy. Už se začínalo pomalu stmívat, když jsem zaslechl troubení svého prvního letošního jelena. Po roce tu byl opět onen nezapomenutelný zvuk a postupně se začaly ozývat další. V jednu chvíli troubilo ze všech stran asi šest jelenů. Byl to krásný podzimní koncert, tma a chlad kolem, vůně padajícího listí a všude kolem troubící jeleni...slovy nepopsatelná nádhera.  2. 9. 2009 Na závěr srnčí říje se mi podařilo vyfotit tohoto nádherného, nadějného, dvouletého srnečka. Přišel při vábení na vzdálenost kolem pěti metrů. Tato fotka je pro mne krásným zakončením srnčí říje u nás. Fotka boduje na stránkách loveckého a mysliveckého webu www.Lovu zdar.sk a je momentálně na 6. místě v kategorii Lesní zvěř v přírodě.  30. 8. 2009 Tuto fotografiii zvědavé srnečky jsem poslal taky ze zvědavosti do soutěže Fotospoušť v Lidových novinách, asi dva dny před ukončením soutěže. Přestože jsem nečekal jakýkoliv úspěch, fotka se umístila v kategorii Říše zvířat v první desítce. Krásné 7. místo v soutěži nabité stovkami fotografií z přírody, to myslím taky potěší!!!  2. 8. 2009 Srnčí říje je již v plném proudu, páry se vesele nahánějí po strništích a občas můžete zahlídnou i opravdu tvrdý souboj srnců při kterém jde mráz po zádech, ozývá se třesk parůžků a kolem se práší od kopýtek obou bojovníků. Přidány nové záběry do alba Srnec obecný. 28. 7. 2009 Srnčí říje Kolem 20. července začíná srnčí říje a u nás už si srnci hlídají tvá teritoria. Prohánějí jeden druhého v lánech obilí, většinou se to obejde bez souboje, je to spíše jen takové zastrašování. Mladší srnci většinou na nic nečekají a dávají se na ústup. Srnci reagují na pískání říjné srny a tak se dají s větším či menším úspěchem přivábit vábničkou, nebo pískáním na list trávy. Po úspěšném vábení srnec většinou přijde na pár metrů a v té chvíli se dá pořídit pár fotek velice z blízka. Postupně budu přidávat záběry ze srnčí říje, první srnci se už nechali přilákat.  23. 7. 2009 Přidány nové záběry divočáků a srnčího ze sklizně řepky. Lány obilí,kukuřice a řepky skýtají v letních měsících zvěři potřebný klid a hlavně potravu bez nutnosti větších přesunů. Proto jsem se vypravil na pole kde probíhala sklizeň řepky, jako jedné z nejdříve skllízených plodin. Pomalu se blížím k poli a kdesi v dálce u rachotících kombajnů slyším střelbu. Zrychleným krokem pospíchám tím směrem. Vtom se proti mně objeví na konci již vysekaného pásu řepky černá skvrna a má namířeno přímo ke mně. Kouknu se do hledáčku foťáku a s velikou radostí zjišťuji,že je to divočák. Šinul si to vyjetou kolejí a v tom vedru nějak zvláště nepospíchal. Rychle mi blesklo hlavou,že mu musím nadběhnout do té koleje,ať ho mám pěkně z blízka. Milé prasátko se blížilo a nakonec se ukázalo, že je to pěkný kňourek,o váze asi 80-90 Kg. Pomalu klusal ke mně, s otevřeným rypáčkem a zastavil se přesně přede mnou na vzdá- lenost kolem 10 m. Zkrátka byl už moc blízko,ani se mi nevešel celý do záběru. Koukl na mně, zjistil že mu nic nehrozí a s klidem a hrdostí dokončil pár metrů do dalšího lánu s řepkou. Opět jsem se přesvědčil o vysoké inteligenci černé zvěře a proto mají tito štětinatí rytíři můj neskonalý obdiv.  13. 7. 2009 Přidány nové fotografie z hnízdění Čápa černého /Ciconia nigra/ do samostatného alba. Čáp černý si staví své hnízdo většinou vysoko v koruně statného buku,ale toto hnízdo je na nejnižších větvích modřínu,ve výšce asi osmi metrů. Je to jediný jehličnan v jinak tmavém listnatém lese, téměř bez přístupu slunečních paprsků. Po vylíhnutí to byly jen tři bílé ochmýřené kuličky,působící krásně plyšovým dojmem. Trojice malých čápů velice rychle roste a jejich snad jedinou činností je navzájem si vytrhávat zbytky prachového peří. Téměř neustále spí,asi po hodině se zvednou,vykonají potřebu a několikrát si protáhnou křídla. Více pohybu jim hnízdo ani neumožňuje a každý z nich,má své stálé místo k ležení. Krmení mladých probíhá asi co čtyři hodiny, po příletu čáp vyvrhne potravu do hnízda a okamžitě odlétá hledat potravu novou. Fotografování čápů bylo místy adrenalinovou záležitostí,neboť kryt byl vybudován asi na devítimetrovém žebříku z mladých kmínků jasanu a opřený o strom nedaleko hnízda. Poryvy větru si pěkně pohrávaly s celým stromem i žebříkem a mohl jsem si tudíž vyzkoušet na vlastní kůži,jak se čápům na stromě žije.  8. 7. 2009 V těchto parných dnech zvěř vyhledává přírodní jezírka a letními bouřkami zaplavené louky nejen k uhašení žízně, ale také ke koupání.  15. 6. 2009 Přidány nové záběry volavek popelavých do alba Brodiví. Oderské rybníky. 11. 6. 2009 Po několika deštivých dnech se opět zadařilo. Potkal jsem několik zajíců,nad újedí kroužilo několik krkavců a na závěr se objevilo stádečko daňků.  26. 5. 2009 Přidány nové fotografie Strakapouda velkého ( Dendroscopos major.) Strakapoudy jsem zastihl při plném krmení mladých. U dutiny se střídali samec i samička, která na rozdíl od samce postrádá červenou čepičku. Aby nedošlo k rušení v době hnízdění, byl použit maskovací stan.  17. 5. 2009 KRÁSKA V BÍLÉM Na několik dní se u nás zastavila Volavka bílá (Egretta alba). Tato nádherná volavka byla ještě opatrnější, než její šedivé kolegyně a povedlo se jen několik záběrů této krásky. Fotografováno na Oderských rybnících.  4. 5. 2OO9 Přidány nové fotografie volavek popelavých do fotoalba Brodiví.  (c) mgnaturephoto.com |